Druhý den už Británie spekulovala, zda tou nešťastnicí, ochuzenou o erotický zážitek s idolem, byla Mel B, Emma Bunton nebo Victoria Beckham. První zkušenosti s uměním našel Robbie již v brzkém věku v malé hospůdce U Rudého Lva, která patřila jeho rodičům. Ti se ale rozvedli, když byly Robbiemu dva roky. Školu vystudoval bez problémů. Zato zaměstnání mu dělalo problémy, neboť jako prodavač odrazoval lidi od koupě. Již v patnácti se stal členem chlapecké skupiny Take That. Jejich začátky nebyli nijak růžové, na první koncert přišlo jenom deset lidí a jeden pes. Asi po roce a půl hráli v jednom klubu a sál puberťaček se rozječel. Tehdy si uvědomili, že tohle je jejich cílová skupina. Od té doby jejich kariéra prudce rostla a získali si milióny fanoušků. Ovšem Robbie byl ve skupině tím nejposlednějším, vlastně ošklivým obtloustlým bochánkem, ostatními členy spíš trpěným tanečníkem než rovnoprávným členem skupiny. Když se Take That rozpadli, těsně poté, co kvůli fetování vyrazili Robbieho, britský tisk viděl především v jejich zpěvákovi Gary Barlowovi nového Georgie Michaela, velké šance se dávaly také hezounkovi  Marku Owenovi. Robbie se měl tehdy podle prognóz spíše uchlastat a ufetovat, než se stát slavným. A skoro se mu to povedlo: začal se kamarádit s Oasis v naději, že mu Noel Gallagher napíše pár písniček, které mu pomůžou vzhůru. Místo písniček však Noel Robbiemu naservíroval kolotoč mejdanů. Zábava to musela být náramná, jenže po několik měsíců se oteklý Robbie zmohl jen na pomluvy ostatních ex-členů Také That a nakonec skončil na detoxu na soukromé klinice. To mu zachránilo kariéru (a možná i život). Během následujícího roku totiž všechny převálcoval sólovým debutem Life Thru A Lens! Ještě nikdy se hudební kritici tak šeredně nezmýlili: album dobylo 28 týdnů po vydání první místo hitparády, v Anglii nebylo možné pustit si rádio a do pěti minut neslyšet některý z mnoha hitů, kterými tahle deska překypovala. Od oné chvíle Robbie nezadržitelně míří výš a výš. „Dvojka“ I´ve Been Expecting You vyskočila na vrchol žebříčku hned po vydání. Poslední britské kritiky umlčel, když se v roce 2001 s drzostí sobě vlastní vrhl na swingovou klasiku albem Swing When You´re Winning, na kterém si troufl i na posmrtný „duet“ s Frankem Sinatrou. Jak zareagovali fanoušci? Za týden z obchodů zmizelo více kopií jeho alba, než byl celkový počet nosičů zbývajících alb v TOP 10! Když se v devadesátém devátém vydal na turné, čtvrt milionu vstupenek se prodalo během necelých čtyř hodin. Knebworth, In The Park, Glastonbury či Slane Castle byly svědky jeho fenomenálních koncertních úspěchů. Robbie zde zastínil i jinak nedotknutelné R.E.M., Bruce Springsteena nebo Davida Bowieho. Mluvíme-li o Robbieho úspěchu, bylo by na místě skoro v každé větě zmínit jméno Guy Chambers. Bez tohoto skladatele a producenta by totiž Robbie zůstal jen charismatickým šaškem. Chambers pro Robbieho produkoval a z větší části složil většinu písní. V roce 2003 mezi nimi došlo k roztržce, která vyústila v ukončení spolupráce. Producent nebyl spokojený s výší honorářů, Robbiemu se zase nelíbilo, že se Chambers čím dál víc věnuje jiným interpretům. Líbí se Vám písničky Natashy Bedingfield, Kylie Minogue, Texas nebo Natalie Imbruglie? Napsal je právě tento muž v pozadí. Nové skladby Robbie tvoří se Stephenem Duffym, jednou z ikon britského gramoprůmyslu. Robbie Williams – to je huba nevymáchaná. Plete se do všeho a vždy mu to projde. Nadává kolegům z branže, ale také třeba politikům: jeho první slova po příletu na turné v USA byla: „Nemůžu uvěřit, že je tenhle chlap zase v úřadě. Čím déle jej sleduji, tím mi přijde pravděpodobnější, že to musí být pěkný idiot.“ (Že by Bush? :-)). Rád si hraje na drsňáka, většinu svých výroků snad ani nemyslím vážně. Se svým postavením si to může dovolit. Fandí fotbalu a rychlým autům, viz jeho luxusní Mercedes SLR za 400.000 liber. Koupil si jej i  přesto, že nemá řidičák. Jen čas od času si renomé vylepší nějakou charitativní akcí. Jeho fanoušci jej „žerou“ se vším všudy, zdaleka ne všichni ale chápou to, co dělá Robbieho na pop scéně tak výjimečným. Nejsou to jen písničky, které zpívá, nebo sympatický vzhled. Celá „robbiemánie“ je z jeho strany hlavně hrou, kde hlavní roli mají nadhled, ironie a vtip. Například se chytil prohlášení bývalých členů Take That o možném návratu na hudební scénu. „Doufám, že mě kluci budou taky chtít. Tehdy pro mě Gary udělal strašně dobrou věc, když mě kvůli chlastu vyhodil dřív, než jsem to měl v plánu sám. Musím mu poděkovat, jak mi pomohl se startem sólové kariéry,“ ironicky se šklebil s vědomím, že sólo dráhy ostatních víceméně zkrachovaly pro nezájem fanoušků. „Rád se podívám, jestli kluci ještě umějí staré taneční sestavy!“ Zatím si ale může zálibně prohlížet výpisy bankovních kont. Předvánočním hitem v roce 2004 byla v Británii jeho „bestoffka“, kterou okořenil dvěma novými skladbami – Radio a Misunderstood. Tato skladba je taky prvním plodem spolupráce se Stephenem Duffym a objevila se také na soundtracku k druhému dílu Bridget Jonesové. Publicitu Robbiemu ještě podpořila jeho nová životopisná kniha Feel.

Ve zkratce