Robbie Williams se vydal po nové cestě

Autor: Roman <robbiewilliamswebzcz(at)centrum.cz>, Téma: Rudebox, Zdroj: Novinový článek od Jaroslava Špuláka, Vydáno dne: 14. 11. 2006

Poté, co se na svém loňském albu Confessions On A Dance Floor inspirovala zpěvačka Madonna hudbou 80. let, učinil tak nyní i její britský kolega z branže Robbie Williams. Jeho novinka Rudebox však není zahleděná pouze do jednoho období, a co víc, není okatě inspirovaná diskotékovou vlnou, jako to bylo v případě Madonny. Williams pro svou realizaci potřebuje širší stylové mantinely.

Desku nahrál na začátku letošního roku a spolupracoval na ní se svými idoly. Pomáhali mu Pet Shop Boys, král ambientu William Orbit, ikona disco-house Joey Negro, legendární producent Mark Ronson a další. Na desce jsou nové skladby i coververze Robbieho oblíbených písniček od Manu Chaa, The Human League, My Robot Friend, Lewise Taylora a Stephena Duffyho. Jde zkrátka o šestnáct kousků vypovídajících o zpěvákových fascinacích.





V tom je ovšem malý háček. Rudebox je deska koncepční, přitom velice rozháraná. Zatímco na předešlých počinech bylo evidentní, v čem je Robbieho síla, tentokrát celek šněruje skoro násilím. Jako zpěvák se často krčí pod hlasy svých hostů, a když si vezme prostor jenom pro sebe, tlačí na pilu a situuje se do pozice, která mu není vlastní.

Může 80. léta milovat, ovšem on se na této desce pokusil je i prožit, a například v Manu Chaově písni Bongo Bong And Je Ne T´aime Plus dokonce vtáhnout je do svého současného vidění. Vytrácí se upřímnost.

O správnosti záměru uvolnit hudební hranice, který si na desce dopřál, lze úspěšně pochybovat, neboť výsledkem je nevyrovnaný a nesourodý mix nálad. Kromě toho nemá v rukávu tolik silných melodických okamžiků jako na předešlých albech.

Williams přesto tvrdí: „Na desce jsem se úplně otevřel. Cítil jsem povinnost ji takto nahrát. Věděl jsem, že Robbie ve formě, v jaké ho znáte, je už vyčerpaný. Nemohl jsem nahrát stejné album. Rudebox mi otevřelo nové možnosti do budoucna."

V rámci objektivity nutno konstatovat, že dílko je profesionálně pojaté. Williams coby pěvec chytře využívá jakýsi cejch nadhledu, který v jeho hlase je, po stránce produkce je to práce přímo dokonalá a ani v textech si zpěvák neodpustil potvrdit pozici obyčejného kluka z ulice, který prostě jen tak zpívá o tom, co je kolem, a moc to neřeší. Jinými slovy: nic ze své popularity netratí, ovšem vyšel na cestu, která je neoriginální a přeplácaná.

Jaroslav Špulák