Makrorecenze 'Intensive Care' Robbieho Williamse

Autor: Roman <robbiewilliamswebzcz(at)centrum.cz>, Téma: Intensive Care, Zdroj: 22. 12. 2005, musicserver.cz, Vydáno dne: 31. 12. 2005

Co si budeme povídat, na tuhle desku se čekalo hodně. Spolu s Madonninou "Confessions On A Dancefloor" možná nejvíc z celého podzimu. Alespoň tedy v Evropě. To, co následovalo po jejím vydání, lze označit jako zklamání. A to poměrně velké. Sebevědomý bavič a popový král z ostrovů Robbie Williams totiž přispěchal s vesměs obyčejným albem, které je ideální zvukovou kulisou, ale špatným objektem poslechu. Od Williamse odešel Guy Chambers, který se dal do služeb třeba INXS, a pan ex-Take That je rázem o dobrou třetinu slabší. Honza Balušek své relativní zklamání z nahrávky "Intensive Care" ohodnotil jako 6/10, což koresponduje i s výsledky v makrorecenzi.


David Věžník - 5/10 Ta scéna je tak živá, že se nechce věřit, že jde o představu: Cizinec. Z čista jasna se zjeví v Evropě. Nikdo neví, kde se vzal. Vtisknou mu do ruky cédéčko Robbieho Williamse "Intensive Care" se slovy: "Tohle je náš král popu." Cizinec vkládá disk do přehrávače, nasazuje sluchátka a... začnou mu cukat koutky a pak se rozesměje na celé kolo. Našinec se stydí. Taková ostuda. Tohle že je král popu? Vždyť z té placky nejdou žádné pocity! I když kolega Veselý v jednom Jukeboxu při "Tripping" zoufale zvolal "Dejte někdo Robbiemu hit!", je tohle paradoxně nejlepší skladba desky. Kolem ní je spousta nevýrazných popěvků typu "Make Me Pure". Retrovka "Spread Your Wings" by se mohla směle objevit na desce druhé české SuperStar, ale ne na albu krále popu. Z celého zbytku tak zaujmou (a to je dost silný výraz) "Your Gay Friend" (díky své bezstarostnosti), "The Trouble With Me" (díky tomu queenovskému breaku), "A Place To Crash" (díky odkazu na Rolling Stones) a závěrečná "King Of Bloke And Bird" (díky svému ambientnímu konci). Jo a ještě booklet. Jinak Robbie překvapivě nudí. I na princátko popu, takové pískle, by to bylo málo.

Michal Koch - 5/10 Co jsem čekal od novinky opěvovaného baviče? Tušíte správně: zábavu. Čekal jsem melodické nápady, aranžérské hříčky a pochopitelně dobrý zpěv. Dočkal jsem se ale dvanácti skladeb, ze kterých má nemalá očekávání splňuje jedna jediná, a to úžasný první singl "Tripping". A přesně takhle dobře vymyšlených a vystavěných pecek jsem očekával plné cédéčko, leč místo toho jsem se dočkal tu kytarové, onde smyčcové, dobře nahrané a zazpívané nudy. Když vám ani po dvacátém poslechu nějaké desky (tak tak, kolegové v práci občas zkrátka milují jiné inteprety než vy) neuvízne v paměti žádný jiný popěvek než jedna zmiňovaná skladba, svědčí to o jediném: pan Zábavný na své novince sice s veškerou profesionalitou mu vlastní, ale přesto nebetyčně nudí. A dávat body za to, že je album kvalitně nahráno, to mi u takové persony nepřijde vhodné. Takže Robbie, kdybys tuhle makrorecenzi náhodou četl, doufám, že si jen vybíráš oddechový čas a příště zase všem ukážeš, jak vypadá skvělý, nápaditý pop. Takhle ale ne.
Luboš Kreč - 6/10 Dlouho jsem trpěl vůči Robbiemu Williamsovi předsudky. Zdál se mi, jakožto produkt boybandu, těžko uvěřitelným, stál kdesi pod mým počitkovým prahem. S postupem let jsem pochopil, že předsudky jsou od toho, aby se s nimi bojovalo, abych se je pokusil překonat. A stalo se. Začal jsem mít Robbieho vlastně rád - byla s ním sranda. Nestal jsem se jeho fandou, doma nemám žádnou jeho desku, ale na klipy se podívám rád, na koncert jakbysmet. A teď na mě z poličky kouká "Intensive Care" a já nad její kvalitou nežehrám. Víte proč? Já od toho nečekal bůhvíjaké zázraky, já se těšil na pop, kterému obyčejně moc neholduji, a ten se dostavil. Je to album, které se náramně hodí jako kulisa, když vám přijde domů návštěva. Jediné momenty, kdy se budu chovat nespolečensky a zaposlouchám se, jsou "Tripping", "Spread Your Wings", "Advertising Space" (to je enormně vydařený kousek) a "Your Gay Friend". Zbytek času se budu věnovat přátelům. A když se někdo zeptá, co mi to hraje v obýváku, řeknu mu, že takovej popík, normálka, nic extra.
Ondřej Pravda - 6/10 Mockrát se mi nestalo to, co s poslední deskou Robbieho Williamse. Nemám skoro co dodat k hlavní recenzi, bylo řečeno vše podstatné a nemám sílu vymýšlet originální popis stejného. Takže v kostce: Williams je možná skvělý bavič na koncertech, i klipy může mít fajn, ale tak obyčejnou desku bez výrazné písničky, aby člověk pohledal. V plné nahotě se ukazuje, proč mě nebral ani dřív, kdy měl pár slušných skladeb. Bez nich o to víc vynikne jeho dost obyčejná barva hlasu, který sice umí ovládat, ale stačí to jen trochu. Hudebně jde o tak průměrnou desku, že by většinu skladeb mohlo dát vydavatelství do databanky pro budoucí superstars, tak jsou bezkrvné. Trochu života do nich dostává vokál, což neodporuje dříve řečenému. Kdo by řekl, že v "Advertising Space" připomene Ashcrofta, jenže bylo dost utahaných symfonických balad a Ashcroft má aspoň zajímavější hlas. Stounovská "A Place To Crash" mě také těžko může oslovit. Při takové hudbě těžko budete mít náladu zkoumat texty, čím jsou tak "explicit" (a dostávají se tak poněkud ironicky na stejnou úroveň jako sexistické a politicko-společenské výlevy hiphoperů), nakolik odrážejí autorovo dospění (že bylo na čase). Ať žije rutinní profesionalita, protože jako kulisa v restauraci to není špatná deska. Ale to lze těžko brát jako ocenění uměleckého vyjádření jedné z hvězd současného showbusinessu.
Tomáš Parkan - 6/10 Když jsem poprvé slyšel "Tripping", napadlo mě, že se Robbie Williams snad zbláznil a bohužel ani po mnohonásobném poslechu celé desky se můj postoj k prvnímu singlu nijak nezměnil. Ale to není zdaleka to nejhorší, "Tripping" mě zaujal alespoň záporně, zatímco o "Intensive Care" nelze říct ani to. Jsem zapřísáhlým fanouškem Robbieho první desky "Life Thru A Lens", která pro mě zůstala společně se "Swing When You're Winning" vrcholem jeho prozatímní kariéry. A oproti debutu je "Intensive Care" téměř bez energie, toho dříve obdivovaného rebelství. Návrat do relativně nedávné historie hudby způsobuje bohužel i úbytek hudebních nápadů. Nudu, pro Robbieho zkrátka nepochopitelnou, narušují v mém vnímání pouze tři písničky: melodicky velice zajímavá "Spread You Wings", rokenrolová vypalovačka "Your Gay Friend" a pochopitelně lehká, ale zcela zjevná reminiscence na Rolling Stones "A Place To Crash". Zbytek? Nuda, nuda, šeď, šeď. Je trochu smutné, když nakonec musím napsat, že jeho bývalý kolega Mark Owen natočil letos o třídu lepší desku "How The Mighty Fall". A tak si tak říkám: "Neměl by ten Robbie přeci jen odjet ono vzpomínkové turné s Take That, třeba by se trošku vzpamatoval?"
Pavel Novák - 6/10 Musím říct, že byly doby, kdy jsem Robbieho neměl rád. Nesnášel jsem jeho excentrické výstupy, stejně jako jeho egocentrické postoje. Když si ale odmyslím všechny ty výstupy, skandály, holé zadky a kontroverzní fotky, kterých bylo kolem něho až až, zůstane mi vcelku dobrá hudba. Co si budeme nalhávat, více než Robbieho zásluha to vždy byla zásluha Guye Chamberse. Co se však stane, když se zpěvák rozejde se svým dlouholetým dvorním spolupracovníkem? Možnosti jsou tu víceméně dvě. Může najít někoho, s kým si sedne stejně dobře, nebo se vydá cestou nebezpečných experimentů, která ne vždy končí úplně nejšťastněji. Pokud jde o desku "Intensive Care", pravda je někde mezi. Z pohledu jednotlivých písniček je to místy ten starý známý Robbie, místy však je to Robbie, který se snažil až příliš experimentovat a podle mého názoru to nedopadlo nejlépe ("Tripping"). Přesto jsou na albu písničky, o kterých musím říct, že mě docela dostávají ("Advertising Space", "Make Me Pure") - to je ten starý Robbie. Když to vezmu kolem a kolem, "Intensive Care" je rozhodně lepší deska, než jakou jsem po poslechu singlu "Tripping" čekal. Nejsem si ale tak moc jistý, jestli je lepší než některé jeho předchozí. Rozhodně bych se nedivil, kdyby i některým jeho fanouškům tak úplně nesedla.
Pavel Parikrupa - 6/10 "Intensive Care" je nejhorší album Robbieho Williamse. Tento jednoduchý fakt, jen takto suše napsaný, sám o sobě vypadá hrozivě, avšak nemusí znamenat nic tragického pro zapřísáhlé Robbieho fanoušky, kteří během mžiku vykoupí jeho koncertní turné. Na mírně nadprůměrné desce se najde několik nevýrazných skladeb odporujících statusu novodobého popového krále, především v prostřední třetině alba. Robbie situaci mnohdy zachraňuje jen díky svému bavičství, kouzlu osobnosti a dobrým textům. Škoda, že Williams tentokrát téměř rezignoval na kytary - kde se struny objeví, tam je hned živěji. Snaha docílit zvuku osmdesátých let asi nebyla tím nejsprávnějším rozhodnutím. Nezapomenutelných momentů je méně, ale najdou se: balady "Advertising Space", důstojná pocta Elvisovi, nebo "Make Me Pure", odzbrojující svou upřímností (pokud si z nás Rob zase nedělá srandu). Osobně málokdy tuto desku poslouchám celou, vždy si raději vyberu náhodné čtyři kousky a takto je to celkem zábavné. Neumím si představit, že by další deska byla stejně "obyčejná". Formát Robbieho musí udělat něco většího, z čehož mi vyplývá jediné: opětovné spojení tandemu Williams plus Chambers.
Lukáš Franz 6/10 Až tisíc znaků bych měl napsat o nové desce "Intensive Care". Až tisíc znaků bych měl věnovat člověku jménem Robbie Williams. Tedy vlastně Robert. Rebel z Take That. Nový král popu?! Už o něm bylo popsáno tolik papíru - seriózního i bulvárního - že kdybych teď zkusil vás, čtenáře, něčím ohromit, s největší pravděpodobností bych brutálním způsobem narazil. Navíc dnešní doba si žádá zkracování, takže proč se tu cachtat v "intenzivní péči" pana zábavného, když to jde ustřelit několika slovy. Stejně si tu všude kolem můžete přečíst devět fundovaných názorů a určitě jste také věnovali několik minut hlavní recenzi Honzy Baluška. Takže moje recenze: "Robbie, popík dobrej, skladby hezký, ale měl by ses naučit skládat playlist, protože takhle ti všichni do půlky desky usnou. Jinak si splnil moje očekávání - bomba to neni. Tip na hit: 'Your Gay Friend'."
Dan Hájek - 6/10 Byl chladný podzimní den a já se vydal do oddechového centra, kterému s neodolatelnou vervou šéfoval Robbie Williams. Měl jsem tam v plánu nechat se namasírovat a nabrat nových sil. Reklamní leták sliboval do posledního puntíku promakanou nabídku velmi intenzivního odpočinku s citlivým, až skoro osobním přístupem personálu. Po složitém hledání v bludišti uliček, kdy jsem měl i nutkání, že mě přepadnou nějací duchové, jsem konečně onen podnik "Intensive Care" našel. Uvítání bylo příjemné a ve veselém rytmu "Tripping", ale pak jaksi začala malá lapálie s mou rezervací. Sličná slečna za stolíkem u vstupu ji v počítači nemohla vyštrachat a stále se omlouvala. Následné kroky napříč podnikem Robbieho Williamse mi tak nachystaly spíše zábrany a nedorozumění. Z každé strany se linula hudba tohoto zábavného chlapíka, ale při "Make Me Pure" nebo "Please Don't Die" jsem málem vypustil dušičku, jak mnou lomcovala nuda již opakovaného. Při "Sin Sin Sin" jsem si dokonale vybavil osmdesátá léta, kdy jsem skoro jako děcko školou povinné pařil na Modern Talking a můj mladší bráška všude vláčel tahacího kačera připoutaného na provázek. Tyhle časy jsou však nezkrotně pryč a já ležíc na masážním stole přemýšlel, kde se stala ta fatální chyba. Ať jsem se snažil snad ze všech stran, dokonce jsem si zpřeházel i pořadí skladeb na této Robbieho placce - tak to stále nikam nevedlo. Ona nabubřelá zábava a dokonalé songy nějak ztratily šťávu. Mistr showman se seknul a natočil vcelku průměrné popové album, škoda. "Advertising Space" zaznělo na rozloučenou, uzavřel jsem za sebou dveře a vydal se k domovu. V horním okně tohoto tajného paláce jsem zahlédl usmívajícího se Robbieho, který vzdal comeback Take That a brousí si zuby na své chystané turné, na kterém snad dokáže, že jsem se v tomto mýlil a k jeho zatím poslední desce se budu vracet s úsměvem.
Radek Londin - 7/10 Mělo jít o nečekaný krok v kariéře, nakonec to ale zas tak žhavé není. Avizované reggae prvky sice z některých kousků vyčuhují, ale naděje vzbuzující hype zůstal nenaplněn. Nový zvuk, který přinesl Stephen "Tin Tin" Duffy přesto příjemně osvěží, obzvláště po unaveném a nevyrovnaném "Escapology". Minule se už Robbie trochu moc zasnil a nyní jako by se probudil do nového dne s obvyklou zásobou svých rozmáchlých gest a emocí, které jsou však stále spíše výsledkem jeho rafinovaného šoumenství, než že by dokázaly skutečně rozsvítit tu červenou hroudu v hrudníku. O hity ale není nouze a patřičné péče se dostalo i ostatním písním, ušetříte tedy baterie vašeho dálkového ovládání. Na otevření brány globálního úspěchu to ale nevypadá, snaha zkoušet nové klíče je mi ale sympatická.