Robbie zvládl řemeslo. Ale přednost má bavič

Autor: Roman <robbiewilliamswebzcz(at)centrum.cz>, Téma: Bulvár 2005, Zdroj: 25. 10. 2005, idnes.cz, Vydáno dne: 24. 11. 2005

Nostalgie po osmdesátých letech se má spojit s pocity dospělého chlapa Robbieho Williamse, který si připadá jako princ stále ještě toužebně čekající na princeznu.


Výmysl? Možná, ale na novém albu Intensive Care to díky osobnosti zpěváka funguje. Williams si zatím pokaždé uměl nastylizovat určitou roli. Dotáhnout ji na albu i na pódiu k dokonalosti, bavit se a strhnout posluchače. Ovšem hudba zůstává prostředkem, nikoli cílem Williamsova showmanství, což platí i o desce Intensive Care. Z kdysi odstrkovaného, vtipného drzouna, který se probíjel bateriemi lahví a drogovými večírky, se stal sběratel trofejí Brit Awards i britský Sinatra (na albu Swing When You’re Winning). I na poslední desce Escapology zvládl Williams roli univerzálního baviče, tu okázalého světáka, jindy citlivého kluka, kterého občas posednou temné myšlenky. S čerstvou deskou musel přijít nový příběh, jehož součástí je vysvětlení názvu Intensive Care neboli Intenzivní péče. Zvláštní péči Williams věnoval přípravě i nahrávání alba. S autorským partnerem Stephenem Duffym, jenž v osmdesátých letech stál u zrodu kapely Duran Duran, dali dohromady dvanáct písní. Žádný hit sice nestvořili, ale zvládli řemeslo. Spojení s novým autorem přiblížilo Williamse stylu, ve kterém se proplétá soul s beatem, syntetické klávesy s živější rytmikou, minulost s přítomností. Z písně Sin Sin Sin, která útočí kolovrátkovým refrénem a jednoduchou figurou, dýchají osmdesátá léta naprosto otevřeně. Skladba má půvab pradávného stylu, který se vrací spolu s Williamsem do hitparád. Mimochodem podobný tah provedla Madonna v nové písni Hung Up, která koketuje s muzikou švédské Abby. Ale zpět k albu Intensive Care, na kterém posluchač najde vše, co od Williamse čeká. Balady King Of Bloke And Bird nebo Advertising Space budou dobře znít na stadionech. Je zde průrazný song Tripping, který posluchače drapne melodickým háčkem, tenkým beegeesovským vokálem v refrénu, zatímco v řemeslně zručném aranžmá se potkává důstojnost smyčců s těkavými rytmy. Pateticky rozmáchlý hymnus Ghosts, jejž prostupuje volání po naplnění lásky, patří k lepším hudebním momentům alba, stejně jako komorní skladba Please Don’t Die. V písni Make Me Pure navlékl Williams svou touhu po ženě do rádoby gospelového hávu, ovšem zde narazil. Ukázalo se, proč zpěvák nemůže bodovat na americkém trhu. Jeho hudba se zatím nedotýká amerických kořenů, je to spíše evropský kabaret. A navíc – jakmile Williams příliš zvážní a pokusí se o hlubší píseň, sklapne past klišé, nad kterou obvykle balancuje. Make Me Pure vyznívá spíše jako bečení pubescenta. Williamsův talent spočívá v interpretaci, fantazii a nadhledu. Umí hrát zamilovaného, odstrkovaného i vítězícího hrdinu a má dostatek bavičských fíglů, díky nimž se odráží od vcelku průměrné hudby jako od trampolíny. Zpěvákovou doménou zůstávají spíše koncerty, na kterých může pořádně rozpálit hitovou polovinu alba Intensive Care.